Pro všechny čtenáře ze sociálních sítích, přidejte se na náš telegram zde : https://t.me/brodiebetsczsazenitipy
Zdravím všechny čtenářky a čtenáře dnešního blogu, ve kterém se budu věnovat skvěle hrající Aston Ville a především také muži, který stojí za úspěchem tohoto klubu z druhého největšího města Anglie. Birminghamská Aston Villa. Rozepíši se o angažmá, kterými Unai Emery prošel a také přidám sem tam i nějaký osobní pohled. Přeji příjemné čtení.
Asi žádnému fotbalovému fanouškovi neutekla letošní spanilá jízda Aston Villy v anglické Premier league.
Pro všechny fanoušky ,,Villans“ je momentální třetí místo v tabulce ten nejlepší možný dárek, byť mohlo být i lépe, kdyby se družina Unaie Emeryho lépe prosadila proti tápajícímu Sheffieldu v pátečním zápase osmnáctého kola anglické nejvyšší soutěže.
To břímě, které si nesli hráči domácího celku do zápasu bylo obrovské, poslední velký úspěch tohoto klubu se datuje až do roku 1980/81, kdy opanovali Premier league prvním místem a o rok později vyhráli Ligu mistrů – tehdy ještě pod názvem ,,Pohár mistrů evropských zemí“ v letech 1981/82.
Kdybychom se posunuli do ,,nedávné minulosti“, tak zde můžeme jako úspěch počítat i finálovou účast v FA Cupu v sezóně 2014/2015, kde podlehli Arsenalu či další finále tentokrát v EFL Cupu v roce 2019/2020 kde opět Villans padli proti Manchesteru City.
Poslední tažení evropou se datuje do roku 2008/2009, kdy tehdy v Evropské lize ještě pod názvem UEFA Cup skončili ve třetím kole na kopačkách hráčů CSKA Moskva.
Nyní opět po více než 20 letech čeká Aston Villu obrovský milník, pokud si formu přenesou i do jarní fáze soutěže, mohou být velmi blízko skupinové fázi milionářské soutěže – tedy Ligy mistrů.
V minulé sezóně už jsem pomalu pošilhával po výkonech tohoto celku, a to konkrétně v závěru sezóny, kdy si připsal Emery deseti zápasovou šňůru bez porážky od února, až skoro po začátek května.
Krásné sedmé místo zajistilo Villans kvalifikaci do Evropské konferenční ligy a poprvé od roku 2008/09 pohároovu evropu.
Přiznám se, že já osobně jsem obrovský fanoušek trenéra Unaie Emeryho, pro mě je to extrémně nedoceněný trenér a mezi těmi všemi jmény jako je Guardiola, Klopp, či svého času Mourinho má své místo.
Pojďme se podívat na začátky tohoto emotivního španěla.
Unai Emery byl odkojen španělským klubem z Baskicka – Realem Sociedad, který působí na severu Španělska ve městě San Sebastian.
Bohužel i on je příkladem, že průměrný hráč může být skvělý trenér a naopak skvělý hráč nemusí jako kouč stát za nic.
V Sociedadu mnoho šancí v prvním týmu nedostal, nejvíce toho Emery odehrál ve druhé španělské nejvyšší soutěži – Segunda Division – kde si připsal 215 zápasů za sedm let působení na postu záložníka.
Emeryho hráčskou kariéru ukončilo zranění kolene a tak se do fotbalového důchodu poroučel ,,již“ ve 32 letech.
Španělský kouč ihned obdržel nabídku na post trenéra v jeho posledním hráčském působišti - Lorca Deportiva (2004-2006)
Ihned v první sezóně jako trenér dokázal vytáhnout Lorcu vytáhnout ze třetí ligy a klub slavil první historický postup do Segunda División.
Tím úspěchy talentovaného kouče neskončili, za Lorcu Deportivo dokázal v Copa Del Rey vyřadit s tehdy ještě zvučnou Malágou a sezónu zakončil s 69 body na 5. místě, 5 bodů od postupu do La Ligy.
Jeho odchod znamenal pro klub pád opět do třetí ligy.
Emery kývl na nabídku Almeríe (2006-2008) , která v té době hrála taktéž Segunda Division a skončila jedno místo za Lorcou, stejně jako v prvním působišti i zde dokázal tým herně zvednout – Almeíra postoupila do Primera Division a v ní skončila na 8. místě.
Zde už si všimnuli jeho umu netopýři z Valencie (2008-2012), a tak Unai vystřídal na lavičce tehdy Ronalda Koemana. První sezóna opět v horní části tabulky a tentokrát 6. místo se vstupenkou do Evropské ligy.
Sezóna 2009/10, jak jinak ještě lepší než předchozí – Emeryho tým vybojoval 3. místo a účast v Lize mistrů.
Největší úspěch byl však osmifinále, jinak opětovné třetí místo v La Lize a následně se Unai poroučel na konci roku 2012.
Spartak Moskva – kapitola sama o sobě. Na Rusko asi nebude španělský kouč vzpomínat v nejlepším, psala se polovina roku 2012 a Emery byl bez práce již po sedmnáctém kole ruské nejvyšší ligy po debaklu nad městským rivalem Dynamo Moskva 1:5.
Zde dlouhodobě nefungovala chemie s vedením klubu, které nebylo dostatečně uspokojeno, Spartak vypadl z Ligy mistrů i z domácího poháru.
Netrvalo dlouho a Sevilla ukořistila svůj klenot na pozici kouče a jsem si jistý že na tohle období vzpomínají jak hráči, tak samotný Unai Emery ve velmi dobrém světle.
Určitě si fotbaloví fanoušci vzpomenou na roky 2013-2016, sám mám pocit jakoby to bylo včera a ono tomu bude za několik dní 11 let, kdy si španělský kouč osedlal Evropskou ligu.
Jednalo se o solidní dominanci, neboť andaluský klub vyhrál tři sezóny po sobě.
Ani v lize se nejednalo o žádnou tragédii, první a druhou sezónu pod Emerym skončila Sevilla na 5. místě, tu poslední již na místě sedmém.
V létě 2016 vystřídal španěl kouče Laruenta Blanca na lavičce pařížského Saint Germain.
Dvouletá smlouva, kterou podepsal byla dodržena, ovšem opět zde nebyla dobrá chemie ze strany vedení, trenéra a hráčů.
Emery často kritizoval Neymara, že on je tím kdo vede klub. Konkrétně cituji ,,Neymar je šéf PSG“.
To se samozřejmě vedení klubu nelíbilo, a šušká se, že byla nevraživost mezi Edinsonem Cavanim a právě brazilskou superstar.
Pokud mohu subjektivní poznámku, tak přetlak hvězd je přesně tím důvodem proč ještě PSG nezdvihlo nad hlavu trofej Ligy mistrů – chybí soudržnost.
Byť Unai Emery ovládl francouzskou Ligue 1 včetně domácích pohárů tak vedení shledalo jeho výkony jako neuspokojivé, neboť právě v milionářské soutěži nedokázal postoupit ani do čtvrtfinále, což je pro byznysmena z Qataru nepřípustné a dlouhé roky je Liga mistrů priorita číslo jedna.
Tím bych nerad hanobil snahu prezidenta klubu a bývalého profesionálního tenisty (s nejvyšším umístěním na 995. místě žebříčku ATP) Nassera bin Ghanim Al-Khelaifiho, právě jeho přestupy přinesly více než zvučná jména –Ibrahimović, Cavani, Messi, Neymar, Mbappé, Angel Di María, Thiago Silva či slavný David Beckham, který dohrával kariéru v pařízské metropoli.
Nikdy to ovšem nebylo dost, za co ale musím pokárat právě ropné magnáty, je cenovka Neymara a nenasytného Bartomeua (tehdejší prezident klubu FCB). Od té doby trh utrpěl a ceny hráčů začaly převyšovat astronomické částky – to je ovšem na úplně jiný blog.
Zpět k jádru pudla, píše se rok 2018 a Arséne Wenger končí na lavičce Gunners po dlouhých dvaceti dvou letech. Původně už tehdy média psali o angažování právě současného kouče Mikela Artety, vše se změnilo na poslední chvíli a 23.5.2018 je jmenován Unai Emery koučem Arsenalu Londýn.
Když se podívám zpětně s čím Emery pracoval a co měl k dispozici, tak šesté místo a třetí nejlepší ofenzívu (74 gólů) se Spurs byl ještě docela úspěch. Pár zvučných a talentovaných jmen se tam objevilo, ale většina z nich ještě v „plenkách“ – Bukayo Saka (17 let), Guendouzi (19 let), Eddie Nketiah (19 let), Joe Willock (19 let).
Bohužel zároveň sice s né tak špatnou ofenzivní činností byla trnem v oku defenzívní činnost ve složení Kolašinac-Monreal-Mustafi-Sokratis - ta obdržela za celou sezónu o pět gólů méně, jako například téhož roku poslední West Brom - konkrétně 51.
Dne 23. Července 2020 připlouvá žlutá ponorka a Emery podepisuje kontrakt s Villarrealem, ten rok si pamatuji velmi dobře protože Gerard Moreno, a nebo 1.5+ over góly na Villarreal byla prostě sázka, která málo kdy zklamala.
Villarreal skončil až na 7. místě La Ligy se skóre 60:44 (3. nejlepší ofenzívá španělské La Ligy, o druhé místo se podělili shodně Real a Atletico Madrid, první byla Barcelona)
To ovšem fanoušky žluté ponorky až tak mrzet nemusí, Villarreal vybojoval první velkou trofej ve své historii po šílených penaltách ve finále proti Manchesteru United 11-10, kdy neproměnil David De Gea.
A jak to má vždycky Unai Emery už víme ? První sezóna skvělá ale druhou si střihnul další majstrštyk, semifinále v Lize mistrů, kde skončil až na kopačkách hráčů Liverpoolu – ano to je systém Unaie Emeryho.
Je tu rok 2022 konkrétně 24. Října, vyhozený Steven Gerrard je nahrazen španělským koučem a pomalu se začíná svítat na lepší časy.
Po jedenácti kolech je Aston Villa na bídném 16. místě, těsně nad sestupem, simsala bim – kouzlo matadora a Villans vyhráli 15 zápasů z možných 25. Získala 49 bodů ze 75 možných a já začínám věřit, že zázraky se dějí.
V posledním kole potvrdili formu výhrou 2:1 nad Brightonem, čímž bylo stvrzené sedmé místo a postup do Evropské konfereční ligy.
Letos v prvním kole Villans klopýtli na půdě Newcastlu kde byli deklasováni 5:1 a kde jsou teď ? Bojují o titul, porazili doma jak Arsenal tak Manchester City – tým šlape jako hodinky.
A Emery láme rekordy, klub poprvé od roku 1932/33 udržel stoprocentní bilanci v prvních šesti domácích zápasech sezóny.
Aby toho nebylo málo tak španěl je teprve pátým trenérem v historii Premier League, který dokázal zvítězit v patnácti domácích utkáních za sebou a patří zcela právem mezi jména kterým se to povedlo před ním – Jurgen Klopp, Sir Alex Ferguson, Pep Guardiola a Roberto Mancini.
Na závěr přeji Aston Ville hodně sil do jarní fáze, ta je nejdůležitější, a tam je bohužel pro Villans a všechny ostatní CITY nejsilnější.
Za všechny nestranné fotbalové fanoušky si přeji, aby tahle pohádka byla se šťastným koncem jako tehdy u Leicesteru, kde byl ten „hype“ ještě o kus větší, protože postoupili z Championship.
Watkins, Diaby, Bailey, Digne, Tielemans, Ezri Konsa, Pau Torres, McGinn, Douglas Luiz, Matty Cash, Zaniolo, Kamara – všichni borci ze základu / případně nejčastěji střídání předvádí opravdu neuvěřitelné výkony.
Aston Villa hraje sebevědomě na míči, nebojí se jít do rychlých counterů a trestat, což pocítilo letos několik favoritů (Chelsea, Spurs, City,Arsenal).
Emery už všem dokázal, že je světová extratřída bez toho aby měl v klubové kase miliardy na nákupy, dokáže z hráčů, který mají alespoň nějaký potenciál, vytěžit maximum.
Přeji si ať vidíme v příštím roce po zásluze Aston Villu v Lize mistrů, a ať zvednou nad hlavu alespoň jednu trofej – za mě osobně nejvíce reálně vidím Evropskou konferenční ligu.
